Odpočíval jsem na pláži v letovisku Tolo, a přestože bylo po noční bouři, která přinesla silný vítr a velké vlny, tak jsem si řekl, že zde zůstanu, až do západu Slunce. I když kvůli chladnu byla pláž zcela vylidněná. Řekl jsem si, že dnes nechám bohy na Olympu a jejich poselství na další dny. Jenomže to jsem se trochu zmýlil, protože dnes tři bohyně přišly na oplátku za mnou položit mi hádanku a vyřešit jejich ženský spor:

 

     Přitom mi Athéna podávala zlaté jablko, abych ho dal té, která se mi prý nejvíce líbí. Pochopil jsem svízelnost této situace, a směle jsem Athénino jablko rázně odmítl, přičemž jsem vytáhl ze své torny svoje tři zlatá jablka od Hesperidek, která jsem získal nedávno daleko odsud v malé zahradě uprostřed Střední Evropy. Pochopil jsem totiž, že jedním jablkem by se hádka tří bohyní nevyřešila. Ať už bych se rozhodl jakkoliv, tak by to rozzlobilo další dvě bohyně a zároveň by jim to bylo i líto. Každá z nich něco nabízí – Slávu, Moudrost a Lásku. Musel jsem tedy použít svoje tři zlatá jablka, protože síla Héry a Láska Afrodity, musí být vyrovnaná Athénou. Kéž byste, milé bohyně, stály všechny tři vzpřímeně jako tři antické sloupy, střežily bránu nového věku a vytvořily společně Trojský mír, nikoliv Trojskou válku kvůli tomuto hloupému sporu o individuálním řešení krásných vlastností.

 

     No, a nyní dám zase pro změnu nejkrásnější hádanku vám milé „dámy“:

 

     Poděkoval jsem bohyním za rozhovor a další skryté poselství. Věděl jsem, že jsem našel nové řešení – hádanky – za nimiž se ukrývá správná odpověď. Zadíval jsem se na západ slunce a v tichosti si pomyslel, jestli moje nejkrásnější hádanka bude někdy rozluštěna nebo zůstanu stále sám.