Vypravil jsem se do města, které ukrývá všechny tři světy najednou – antický, křesťanský a samozřejmě už i náš nový vodnářský svět. Kam jinam bych se měl vypravit, než do Athén – bílého města. Do místa zasvěcené bohyni Athéně a slavného Akropolisu.

 

     První zastávkou byla právě tato mocná hora se svým slavným Parthenónem na jejím vrcholu. Kde kdysi dávno stávala socha bohyně Athény, která sice už zase dávno zmizela, ale její duše zde stále žije dál. I když už ji lidé nevidí. Na Akropolisu bylo spousta turistů, ale to mi vůbec nevadilo.

 

 

     Ať už někdo touží po společnosti nebo touze být sám, pak si vždycky nějaké místo na světě najde. Rušných i tichých míst je pro každého všude dostatek.

 

     Na čem však stála slavná řecká demokracie, že byla později inspirací i pro Římany? Podíval jsem se tedy na podpěrné sloupy, které drží Parthenón a všechny si spočítal. Z jedné strany jich bylo osm a z druhé sedmnáct:

 

     8 – číslo bohyně Athény, vyrovnanosti a spravedlnosti.

 

     17 – číslo svobody, nezávislosti, demokracie a lidství.

 

     Po vynásobení těchto čísel se objevila cifra 136, která se dále spojí v desítku, která přinesla pozvolnou změnu, která přinesla štěstí řecké kultuře.

 

     U druhého chrámu zasvěcenému bohyni Athéně, u něhož rostl slavný olivovník. Jsem objevil v jeho „kořenech“ přilbici, meč, štít s medúzou a rovnoramenné váhy. Sice to nebyly fyzické zbraně, jaké používá bůh války Áres, aby dosáhl vítězství, ale zbraně duchovní, které chrání a uklidňují. Pochopil jsem tak, za co stojí bojovat a žít, i když nikoliv fyzickou silou nebo řevem. Některé boje na světě se dají vyhrát tiše, holýma rukama, beze zbraně, mlčky a beze slov. Jenomže toto dokáže pouze Athéna, nikoliv Áres. Tato bohyně byla ze všech bohů nejmoudřejší a dokázala spojit slávu, moudrost a lásku, a tím přinést světu tři nejcennější písmenka, která byla od nepaměti cennější, než zlato, stříbro, drahé kameny i mocné postavení. Moje největší přání mého srdce prozradím opět hádankou, protože bývá příliš křehké na to, aby se vyslovilo nahlas a ztratilo tak svou hodnotu:

 

 

     Prošel jsem si celé město a nedalo mi to se trochu neproběhnout po olympijském stadiónu, kde jsem objevil pět spojených olympijských kruhů tvořící písmenko „W“ – tedy dvojitého vítězství, v němž není ani vítězů ani poražených. A to je další indicie k mojí hádance.

 

     Na chvíli jsem se zastavil u stupně vítězů, z nichž jako zázrakem zmizela tři číslice či spíš jsem si je odmyslil, což mi pomohlo k další myšlence ve spojitosti se třemi antickými sloupy.

 

     Otázkou zůstává, kde se nachází stupeň číslo jedna, dva a tři. Bývá jednička opravdu uprostřed na nejvyšším bodě anebo si náš scénárista pohrál s číslicemi, aby se snažil poukázat na důležitost zlaté střední cesty? Snažím se pouze čtenářům vnutit optický klam nebo chce dotyčný na obrázku sdělit něco důležitějšího? Proč tedy na nejvyšším bodě onen člověk nestojí vzpřímeně jako vítěz, ale sedí? Neskrývá se zde náhodou třetí řešení a povýšením dvou menších stupňů, aby došlo k rovnováze? I tato fotografie souvisí s mojí athénskou hádankou.

     K večeru mi zbýval čas a tak jsem se ještě jednou vypravil na Akropoli, která bíle kontrastovala s modrou oblohou a zeleným pozemským hájem. Uvědomil jsem si, že klid srdce lze nalézt pouze v harmonii s prací pozemskou a nebeskou. Ta první je o hmotných potřebách, ta druhá o darech od bohů.

 

     Přitom jsem si vzpomněl na svůj zlatý křížek a uvědomil si, že jsem získal z Olympu nové univerzální řešení od bohů, které souvisí s prací pozemskou, nebeskou, a zároveň úspěchem i láskou. Jsou to hádanky, které nutí k hledání odpovědi a tím i vyrovnané moudrosti. Vždyť už ho používám dávno, i když jsem o něm ještě nikomu neřekl.

 

     Večer jsem se ze střechy hotelu zadíval na zlatem ozářenou Akropolis, nad ní se své vlády ujala bohyně Héra se svou stříbrnou mocí.

 

Díky moudrá Athéno

Tomáš Vojta