Žádná hora na světě není tak vysoká a mocná, aby jednoho dne lidé nedosáhli jejího vrcholu. Nikdo nemůže stoupat stále výš až do nekonečných výšin. I hory mají svá pravidla, z nichž to hlavní spočívá v tom, že po každém výstupu následuje sestup – cesta zpátky dolů. K čemu jsou potom všechny královské cesty za mocným postavením, když se žádný prostý člověk ani král nedotkne Boha. Všichni pak jednoho dne budou muset sestoupit dolů do Hádovy říše mrtvých – nejhlubší temnoty, kde jsou si všichni lidé rovni.

 

     Hora Olymp není však tak vysoká, aby na ní nikdo nevylezl, a přesto stále zůstává nejslavnější horou světa. Čím to asi bude? Nejspíš to bude z posvátného důvodu, že se právě zde ukrývala po věky věků božská moudrost, než pouhá světská moc. Vždyť před jakýmkoliv bohem si jsou všichni lidé rovni, a již po několika desítkách letech po smrti už nikdo nepozná, zda to byl muž nebo žena, jestli byl hezký nebo ošklivý, urozený či prostý, bohatý či chudý… Silně pochybuji, že by zde kdysi dávno Prométheus bohům ukradl „oheň“, ale spíš věřím, že ho zde z pár jisker na nebi tvořil, nejspíš za temných nocí pozoroval hvězdy a přemýšlel, jak pomoci lidem, a snést jim „modré z nebe“.

 

     Po horských vrcholech s kláštery Meteora nad modrým Olympem se potulovala spousta koček, které zde ztělesňovaly moudré strážkyně božské moudrosti. V kočkách se totiž skrývá dvojnásobná síla – mužská tvrdost, divokost a zároveň ženská něžnost, laskavost. Symbolizují rovnováhu mezi vědomím a podvědomím. A vůbec nezáleží, jestli je to domácí mazlíček nebo tygr někde v divočině.

 

     Překvapilo mne, proč všichni bohové jsou všude ztvárňovány nazí. Pochybuji, že by tak rády ukazovali svoje krásné antické tělo – určitě nešlo o extravaganci, exhibicionismus, fyzickou krásu. Avšak ve Starověku nezáleželo na tom, zda má člověk zlatý královský šat nebo žebrácký oděv. Diovu moudrost mohl získat kdokoliv, kdo si ji zasloužil – ať už byl mocný nebo chudý. Jen musel něco obětovat, jinak se na Olymp nedostal. Na šatech mezi bohy ani lidmi nezáleželo, ale naopak na tom, co člověk vytvořil nebo čím pomohl ostatním anebo čím přispěl do univerzální pokladnice světa.

 

 

     Nakonec mi Zeus s Hérou poradili, že pokud budu chtít přinést věštbu, návod a skryté poselství pro Nový věk, pak budu muset navštívit Delfskou věštírnu a boha Apollóna. Prý tam svou poslední věštbu zanechal, ale k tomu budeš potřebovat naučit se hrát na jeho kouzelnou lyru. No, a až opět sestoupíš z Olympu a budeš se chtít vrátit zpátky do říše lidí, do pozemského světa a současného života. Tak to vezmi přes Olympii, tam se ještě „oheň“, který hledáš stále hoří a neuhasl.

Děkuji nejvyšší olympští bohové