Jdi na obsah Jdi na menu

Poklad tří králů (10/13)

18. 5. 2015

POKLAD TŘÍ KRÁLŮ

Léto již skončilo a začal podzimní čas, a proto jsem se vypravil hledat další skryté poselství – tentokrát do Toskánska ve dnech 25. – 27. října 2015. Cílem se stala nejen Florencie, ale také San Gimignano, Pisa a Lucca. Stanovil jsem si tak přímo „královský“ cíl, i když ve skutečnosti o žádného krále nejde. Vydal jsem se tedy za pokladem tří králů, který vlastně žádným bohatstvím není a neskrývá se v žádné truhle ani pokladnici.

vychod.jpg

Nezbylo mi tedy nic jiného, než si opět obout toulavé boty a lehkým krokem císařovny Sisi překonat Alpy. Ze svých magických kouzelných předmětů jsem si vzal s sebou pouze malou šesticípou hvězdičku – pro štěstí, aby mi ukázala cestu v bývalé Římské říši. Snad mi pomohou i olympští bohové, i když jsem moc dobře věděl, že se zde nazývají jinak – vždyť jsem také v Itálii.

Jenomže najít skryté drobné symboly v těchto čtyřech italských městech během pouhých tří dnů, tak bude stejně těžké jako Popelčina namáhavá práce oddělit hrách od čočky zahrabané v popeli a přitom se neztratit v Neptunově krásném uměleckém světě – tedy vlastně moři.

Snad mi pomohou italští holoubci, kteří nemluví italsky a je jim úplně fuk, v jaké zemi žijí. Netrvalo tedy dlouho, probudil jsem se před pomyslnou bránou do Florencie a spatřil vycházejícího boha Sol ve svém zlatém voze taženém zlatými koňmi, aby opět zalil svět svými paprsky, které mu daly světlo, teplo a život – i teď v podzimním čase. Dodal mi tak sílu do nového dne a k objevování nových čistých myšlenek skrze tajemné a zapomenuté symboly.

FLORENCIE – PŘÍLIŠ VYSOKÁ

První den

dsc_0131.jpg

Hned zkraje dne upoutal mou pozornost kamenný kříž, který mi dal víru, že úspěšně dojdu na konec cesty. Všiml jsem si totiž, jak je Florencie vysoká, což může být dost zásadní problém při hledání drobných symbolů a znamení. Druhého olympského boha, tedy bohyni, kterou jsem zde potkal, byla Minerva. Hlavně neztratit její přízeň – nebýt větší než Ona a neříkat, že není nejkrásnější. Když jsem však pohlédl k nebeské výšce a uvědomil si, jak vysoko se nachází, tak jsem věděl, že s tímhle opravdu mít problém nebudu. Díky bohyně moudrosti a spravedlivého vítězství, kde není žádných vítězů ani poražených.

Možná se mi podaří rozlousknout místní největší záhadu obrazu „Klanění tří králů, Primavery nebo Zrození Venuše, i když je docela dost možné, že zůstane na věky věků nevyřešena. Možná se nejedná o dítě, ale o něco mnohem zajímavějšího a vzácnějšího. Pro tři krále je jedno dítě málo, což znamená, že pokud by se jednalo o dítě, pak by se mu neklaněli, ale naopak se o něj poprali. A také je divné, že leží nahé na studené zemi. Hlavně tedy nebýt ve Florencii ani nikde na světě větší než králové nebo bohové.

Bylo by krásné, kdyby na obloze svítila dvě Slunce a muž se ženou by si byli úplně ve všem rovni, díky dvěma zlatým kroužkům na prstě. Jenomže muž od ženy nemůže dostat zlato, ale jenom stříbro. Naopak žena od muže však dostat zlato může, protože stříbra má dostatek. Z toho vyplývá, že korunovace mezi Ježíšem a Pannou Marií nebyla možná, protože dvě zlaté koruny ani dvě Slunce vládnout společně nemohou. A tak raději zůstal věrný Máří Magdaléně, pozemské lásce, která mu mohla dát jen stříbro, vodu – stříbrný pohár lásky. Dva lidé nemohou ve vztahu vládnout dvojím zlatem, protože by jinak docházelo k boji a ztrátám, čímž takové vztahy dlouho nevydrží – nanejvýš padesát let do zlaté svatby, pak se ztratí v davu mezi ostatními vztahy. Tedy existuje ještě jedna výjimka – svatba diamantová.

Most Vecchio

Prošel jsem se po mostě Vecchio spojující dva břehy řeky Arno, kde jsem si všiml starých kamenných slunečních hodin směřující k bohu Sola zobrazující jeho denní cestu. Z veškerého jeho bohatství mne nejvíce zaujali zlatí motýlci, kteří sice mají na sobě špendlík a nemohou létat, ale naštěstí je nikdo nemůže propíchnout a vzít jim jejich křehkou duši a život. A proto i zlato na tomto mostě má svou cenu, pokud kupující pozná i jeho hodnotu.

most-vechio.jpg

Palác Vecchio

Stanul jsem před palácem Vecchio, kde si jsem vzpomněl na Prahu, kterou sice dnes tady každý pozná jen podle nápisu, ale také je tu ještě jeden malý náznak – sto věží, protože to žádné jiné město nemá.

Zastavil jsem se u Michelangelova Davida, přičemž jsem si uvědomil, že sochař a vlastně i člověk dokáže stvořit fyzické tělo, ale čistou duši dokáže vdechnout jedině Bůh.

Obrátil jsem ještě zrak k mocnému Neptunovy, který ovšem ještě není nejmocnějším olympským bohem, protože je ještě jeden mocnější, i když je zdánlivě nejmenší. Obklopen černou tmou. A z tohoto důvodu byl Neptun zařazen na předposlední místo.

neptun.jpg

Opodál jsem si všiml malého andílka, jak drží zlatou šesticípou hvězdu, přičemž jsem se hmatem ujistil, zda mám svou malou hvězdičku stále u sebe, čímž jsem věděl, že jsem stále na správné florentské duchovní cestě za pokladem.

Kostel Svatého Kříže

Došel jsem až ke kostelu Svatého Kříže a hned na první pohled jsem zjistil, že židovská hvězda musí být nezbytně nadřazená a chráněná křesťanským křížem, protože není symbolem moci a je velmi zranitelná. To tedy znamená, že křesťanství chrání židovskou víru, z níž čerpá božskou inspiraci jako hora z údolí. Přináší tak světu život a božskou inspiraci i moudrost. Vedle stál básník Dante Alighiery, přičemž jsem zatoužil mít také svého orla – nebeského ochránce, bystrého pozorovatele, a vidět tak z výšky nebe všechno, co ostatní lidé nevidí. Rozhlédl jsem se kolem sebe a viděl jen hemžení, které ovšem není trvalé, ale jen pomíjivé – krásná božská komedie, která se vlastně v reálném životě stává i světovou životní tragédií.

Santa Maria Novella

První můj den se pomalu chýlil ke konci, přičemž jsem pochopil, že na objevení pokladu tří králů, odhalení tajemství a nalezení poselství v tak vysokém městě jeden den opravdu nestačí. A tak jsem se mohl těšit na den třetí, až se sem pozítří zase vrátím. Svým fotoaparátem jsem si alespoň „utrhl“ růži kostela Santa Maria Novella, v němž jsem na jednom obrazu objevil dítě s růží. Opět se pravděpodobně nejedná jen o dítě, ale o člověka, který si v bláznivém světě zachoval lásku nebeskou a vidí víc, než ostatní a dokáže ve Svatém Písmu číst tajnou boží řečí.

Zadíval jsem se tu na plachetnici a pomyslil si, že potopu města dokáží lidé zvládnout a překonat, ale jen málokdo si dokáže poradit s Potopou Světa. Přijde totiž po každém člověku i celé generaci. Ježíš toto tajemství znal a věděl, že nemůže zachránit všechny lidi, ale dokázal postavit Archu pro dvanáct mužů a dvě ženy, jejichž jména si lidé pamatují dodnes. Ale kdo postaví Archu nám, protože 21. století, ať se v něm odehraje cokoliv, také pomine. Hlavně aby byla tak pevná, aby odolala ohni i vodě.

SAN GIMIGNANO – PŘÍLIŠ KAMENNÉ

Druhý den jsem dorazil k San Gimignanu a spatřil malebnou toskánskou krajinu, která pod paprsky boha Sol vypadá stejně jako kouzelná zahrada Ráje. Oproti tomu San Gimignano se mi jevilo jako příliš kamenné, tvrdé a stabilní. Zkrátka pevná a nedobytná hradba obklopující a chránící Rajskou zahradu. Vstoupil jsem do kamenného města s mnoha dominantně vyhlížejícími věžemi a pocítil jistotu, klid i bezpečí.

sg19.jpg

U katedrály jsem se na chvíli posadil na schodiště a toužebně si pomyslil, jak by bylo krásné být jako San Gimignano – tedy jako kámen, a žít na světě třeba tisíce let nebo i víc. Všichni jsme jen uhelným kamenem a jsme zde jen na malou chvíli. Pouze v Kameni Boží Moudrosti se ukrývá tajemství nesmrtelnosti, nikoliv v člověku.

Uvnitř kostela mezi milióny symbolů na obrazech a freskách jsem přece jeden našel, který by se mi mohl hodit do příběhu – zlatá nádoba s vodou – znamení duchovní očisty dítěte, člověka s dětskou duší.

Dorazil jsem k chrámu Svatého Augustina a hned u prvního obrazu si uvědomil, jestli mám jít cestou zlatého jablka nebo zlatého poháru. Oba směry jsou o zlatu, o moci a výšce, ale jenom stříbro bývá o hloubce, v níž jsou vidět všechny hvězdy na obloze. Jenomže za hluboké noci většina lidí tvrdě spí a žijí pouze ve dne za slunečního svitu boha Sol.

O kousek dál jsem si u jedné fresky položil otázku: „Proč mniši nosí černá roucha?“ Nejspíš aby střežili nejhlubší tajemství jako noc své hvězdy. Jen mnich v bílém rouchu může vnést světlo do tmy jako bohyně Seléné a pomocí vnitřní síly přečíst moudrost z otevřené knihy Svatého Písma.

sg12.jpg

Procházel jsem se prázdnými uličkami, až jsem jako Mojžíš uviděl „hořící“ strom, jak svou podzimní ohnivou září ohřívá město jako plameny v kamenném krbu.

A pak nezbylo nic jiného než zazvonit na kouzelný zvonek a ukončit své toulání po San Gimignanu. Jakmile jsem opustil brány města a zadíval se zpět na kamenné věže, tak jsem v ruce držel malý hedvábný hadřík s vyobrazením Ráje. Díky této malé relikvii jsem věděl, kde se nacházím a hlavně jsem porozuměl, že od začátku mělo být všechno úplně jinak, než jak si Bůh představoval. A proto raději budu mlčet jako jeptiška.

sg20.jpg

PISA – PŘÍLIŠ VZNEŠENÁ

V podvečer jsem se jako zázrakem objevil na náměstí Zázraků s monumentální katedrálou, baptisteriem a šikmou věží. Vše posazené na jemně zeleném trávníku a zdvíhající se k modré obloze. Nejprve jsem zavítal do katedrály, kde mne zaujal obraz s andělem držící v ruce meč a váhy. Díky tomu jsou andělé stále vyrovnaní a v pohodě, ať už na nebi, světě nebo pekle se děje cokoliv. Ať už bývá doba jakkoliv bouřlivá a divoká, Oni se nevzdávají, protože zůstávají nad věcí díky svým křídlům a nejsou vyhnáni z Ráje jako obyčejní smrtelní lidé.

Všiml jsem si také tří zlatých královských mečů, které může uklidnit pouze vznešený člověk, který není králem ani světskou mocí, a přinést tak světu trvalý mír. I když je to pouze vysněný ideál, a proto je nejspíš Pisa příliš bílá a ďáblem nedotčená. Bílá je symbolem míru, ale také vyšších božích zájmů, které nejsou o pozemských hodnotách.

trimece.jpg

V baptistériu jsem si uvědomil, že jedině andělé se nebojí smrti, protože bojují pro Boha a pracují na Jeho velkém Díle Stvoření.

Avšak zachránit, podržet nebo narovnat šikmou věž bych nedokázal, ale klidné tiché posezení na zeleném trávníku mělo také svou hlubokou duchovní hodnotu.

Pomalu jsem obešel celé zázračné náměstí a došel, až ke slavné římské vlčici, přičemž jsem pochopil, proč jen tiší, mlčenliví, uzavření a samotářští lidé vidí ty největší zázraky světa.

Když v tom se opět snesl soumrak, aby se vznešená Pisa ponořila do tmy. Avšak ještě předtím se velké zásluze boha Sol a nebeského Caelua zrodila díky mrakům nevídaná podívaná mezi světlem a tmou, což přineslo mírumilovnou andělskou energii a velmi vzácnou hodnotu.

pisa1.jpg

LUCCA – PŘÍLIŠ BOHATÁ

Stál jsem u hradeb třetího královského města Lucca, za nimiž jsem si prohlédl katedrálu Svatého Martina, kterou střežilo osm lvů. To byl stejný počet, kolik má osmicípá hvězda, složená ze dvou čtverců – královského, stabilního a filozofického, tvůrčího. Vůbec jsem nečekal, že právě zde ve Florencii se potkám Svatého Martina, kterého jsem poprvé poznal před čtyřmi lety v Pardubicích, kdy jsem hledal inspiraci pro své první poselství a nyní jsem již u konečného padesátého. Jakoby zimní období bylo počátkem i koncem veškerého tvoření Kamene Boží Moudrosti. Vlastně tedy ani nejde o sníh, ale který symbolizuje podle tradice jeho bílý kůň, ale o mír mezi hvězdami na obloze i lidmi a zemi. Vždyť už se také setmělo, na Luccu se snesla hluboká tma a jako hvězdy se rozsvítily městské pouliční lampy.

lucerny.jpg

Uprostřed města jsem zavítal do dalšího chrámu Svatého Michala. Objevil jsem zde čtyři drobné symboly:

  1. Šíp s vavřínovou větvičkou – Nezáleží na tom, aby člověk měl plný toulec šípů a uměl rychle střílet do terče, ale především také dobře mířit. Potom i slova najdou svůj cíl a uplatnění. Díky tomu i jedna střela přináší vítězství.
  2. Kotva – Svět je jako moře, v němž člověk musí umět zakotvit a zastavit se, aby nezabloudil ve světě symbolů, nepřiklonil se k černé magii a našel opět svůj životní směr – vítr do plachet.
  3. Lilie – křehká květina, která dává člověku něžnou bystrost dívat se na svět s láskou a vidět poklady, které se v davu lidí snadno ztrácí.
  4. Kleště – Po nalezení drobného symbolu, malého tajného znamení, je potřeba ho pevně, ale něžně držet. Nepustit ho neztratit.

A nakonec předávat své získané vědomosti, zkušenosti nebo moudrost dál druhým, mladším následovníkům.

Potemnělé uličky naznačovali, že nastal čas loučení s druhým toskánským dnem prožitého ve třech malých a přesto velkých městech. Naposledy jsem se zadíval na čtyři rozsvícené zářící lucerny, osvětlující hlubokou tmu, aby střežily a chránily velké tajemství čtyř královských měst, v nichž se ukrývá poklad tří králů, protože čtvrtý král už neexistuje.

MONTECATINY TERME

montecatiny.jpg

Po svém návratu do hotelu v malebném a klidném městečku Montecatiny jsem se byl projít, uklidnit myšlenky a posedět na náměstí s mocnou duchovní věží, nad níž zářila moudrá na věky slavná Juno, která prostřednictvím stříbrného svitu bohyně Seléné mi propůjčila vnitřní sílu pro poslední den ve Florencii. A tak jsem tiše a nerušeně mohl při skleničce italského vína a nad pizzou Montecatiny zhodnotit dojmy ze čtyř navštívených měst.

  1. Florencie – přiliš vysoká
  2. San Gimignano – příliš kamenné
  3. Lucca – příliš bohatá
  4. Pisa – příliš vznešená

Takoví jsou tedy tři králové slavný, mocný a bohatý, z nichž čtvrtý není králem, světskou reálnou pyramidou, protože je pouze příliš vznešený. Avšak žádný se nemůže dotknout Boha, protože by se mohl vychýlit jako Babylónská Šikmá věž a při nejhorším i spadnout.

bohyne-selene.jpg

NÁVRAT DO FLORENCIE

Bůh Sol přinesl třetí den, a tak jsem se opět vypravil do Florencie. Poprvé jsem pochopil spletitost jejích ulic, uliček, náměstí a zákoutí, a proto jsem se mohl více zaměřit na drobné symboly, ale jenom ty opravdu důležité pro moje toskánské poselství. Dnešek však byl pro mne zcela jiný, než když jsem tu byl předevčírem. Dnes totiž nepůjde o hledání v královských výškách, ale naopak v grálských hloubkách. Ponořím se tedy do Neptunovy říše, obrovského moře uměleckého světa nabádajícího ke snění a fantazii, a proto stačí mít jen dostatek vzduchu (rozumu) i vnitřního klidu se v tak velkém oceánu neutopit.

Dlouho předlouho jsem nemohl nic objevit, ale pokud hledající člověk zůstane v Neptunově království trpělivý, pak najde. A opravdu po dlouhém hledání jsem spatřil tři spojené kruhy v kruhu, což jsou vlastně tři královské koruny z pohledu z výšky, což je onen čtvrtý kruh, který všechny spojuje. Konečně tedy první jisté znamení na cestě k pokladu, který se možná bude nacházet na nějakém mocném a důstojném místě. Vypravil jsem se tedy k paláci Pitti, který opravdu vypadal tvrdě a nezlomně jako mocný Jupiter, že svůj božský poklad a nebeská tajemství jen tak někomu nevydá.

trikruhy.jpg

I když oni jeho strážci nejsou žádné obrovské hrozivé šelmy, ale obyčejné kočky ježící srst, a kterých se obávají pouze nejdrobnější zvířátka. A jelikož jsem o trochu větší než myš, tak jsem mohl v klidu vstoupit do zahrad Boboli a procházet se v krásném klidném světě nad rušnou Florencií. Toto rozhodnutí jsem učinil z důvodu, abych načerpal dostatek vnitřního klidu, pohody a vyrovnanosti, až o něco později vstoupím do světa florentských mistrů a jejich obrazů v galerii Uffizi.

Zahrady Boboli

Ocitl jsem se na druhé straně dominantního paláce, kde se nacházela rozlehlá zahrada s výhledem na město. Po schodišti jsem vystoupal k Neptunově fontáně, kde se tento mocný vládce nacházel hned dvakrát nad hladinou i pod hladinou.

Vystoupal jsem ještě výš až k bohyni Ceres, která drží úrodu nad hlavou, ale když jí bude naopak moc, tak to bude také špatně.

Tady vysoko nad městem jsem si uvědomil, že králové i prezidenti už nesmrtelnost ztratili, bohové ji stále ještě mají, ale už to taky není to, co to bývalo.

pegas.jpg

Zbývá si jen položit otázku, jestli si osedlat Pegase nebo orla? Už jsem si vybral to, co není symbolem moci a krom toho orel by mne daleko nedonesl. Možná jen k vrcholkům hor, ale nikdy ne ke hvězdným výšinám jako Pegas.

Čas byl nezadržitelný, a tak jsem musel toto místo opustit a spěchat zpátky do města, abych stihl zamluvenou prohlídku ve světě umění.

GALERIE UFFIZI

uffizim.jpg

Vystoupal jsem po schodišti do dlouhé chodby ve tvaru velkého písmene „U“ světoznámé obrazárny. Najít ovšem poklad v tak velkém bohatství a přepychu bude nejspíš velký problém.

Klanění tří králů

V tomto obrazu zcela jistě nejde o dítě, i když se nachází uprostřed obrazu a je ústřední postavou děje. Oni by se totiž králové o přízeň jedno dítěte spíš poprali, než by se mu klaněli. Ať už se bude na světě dít cokoliv, ať velké chrámy spadnou či přežijí, tak se svět bude otáčet dál. Ať tu lidé budou nebo ne. Jde tedy spíš o dětskou duši, než o dítě samotné, která je člověku odbírána tím, jak poznává svět kolem sebe, ovlivňuje ho společnost a stává se z něho dospělý jedinec. Jde tedy vždy o výchovu jednoho ze tří králů, pokud ho však budou vychovávat všichni tři, tak mu to způsobí akorát zmatek v životě. Tedy za předpokladu, že si nezachová svou vlastní osobnost, svou cestu a nepůjde si tiše za svým čtvrtým přáním. Nejspíš z tohoto důvodu je Leonardův obraz Klanění tří králů, tak nevýrazné a nebarevné jakoby se jednalo o pouhý nesmysl a ukrytí skutečného záměru či podstaty, které je v něm ukryto.

Madona s hradem

 Další obraz, který mne zde zaujal byla Madona s hradem. Tedy žena úplně stejně oblečená v modročerveném šatu jako na prvním obraze. Avšak její dítě je obráceno k jejímu srdci (symbol vnitřní jistoty) a drží jí za palec (symbol duchovní síly). Od královského hradu je odvráceno, aby se neučilo být pouhým nástrojem síly a moci žádného z králů ani žádného královského principu.

Madona s knihou

Následoval třetí obraz ženy opět oblečené v modročerveném šatu. Avšak s tím rozdílem, že zde dítě nečerpá sílu z její srdce, ale učí se číst ze Svaté Knihy, i když se do ní přímo nedívá a naopak hledí ke hvězdnému nebi. Člověk se dětskou duší se v ní musí naučit číst jako v neomylné řeči hvězd. Ani zde tedy nejde o dítě, ale o dětskou duši a poněkud dětinské vnímání Světa.

Stařec

Tajemný portrét starého muže nabádá k hlubokému rozjímání a trpělivosti při hledání největších tajemství a pokladů.

Svatý Jeroným

Důležité je mít oko a mysl prostou jako přírodní filozof, zkušený badatel a moudrý učenec. Vše závisí na skromnosti ducha oproštěného od mocného hradu, síly a odvahy. Díky mlčenlivosti, uzavřenosti a tajemných slov Písma Svatého.

Zrození Venuše

Ke zrození Venuše stačí jen trochu jarního větříku a přízně Neptuna. Tato bohyně ani od nikoho víc neočekává. Akorát má velkou smůlu kvůli své božské kráse, a proto je o ní tak velká tlačenice a vždy velký dav nápadníků, než o její olympskou sestru Minervu, která naopak zůstává čistou Pannou. Chudák Venuše, je na roztrhání.

Primavera

Jeden muž a šest žen, amorek a černý duch, z čehož musím vyjít. Muž je otočen zády ke třem nevinným dívkám, vílám v průsvitném šatu. Snaží se ho svést, ale on nepokouší ženy, ale raději pokouší bohy – jeho kouzelná hůlka v černém mraku. Další tři ženy jsou opět ty samé, akorát o trochu starší a těhotné. Dívky mu tak utekly za třemi jinými muži

  1. První žena symbolizuje jarní lásku – velmi mladá a lehkomyslná žena. (dítě příliš brzy).
  2. Druhá žena symbolizuje léto – šťastná žena v plném květu (nejšťastnější volba pro početí dítěte, ale musí počítat s tím, že krásný letní čas také nepotrvá věčně).
  3. Třetí žena symbolizuje podzim – rozvážná a zdrženlivá žena (dítě nejpozději).

To znamená, že existuje ještě něco, co se na obrazu nevyskytuje – zima a čtvrtá žena, která je ze všech nejvzácnější a přesto jí nikdo nevidí – PRIMAVÉRA (malá sněhová víla), která je křehká jako první sněhová květinka a lehoučká jako sněhová vločka. Za touto dámou šel onen mladý muž na obraze, který odmítal lásku třech hesperidek – tří nejčastějších typů žen, které všechny hledají pouze pozemskou lásku bohyně Afrodity. Všechny tři roční období jsou krásné, ale to čtvrté bývá ze všech nejmoudřejší.

Zvěstování

Na Svět se musí moudrý člověk dívat jako anděl, něžnýma očima přes květinu – bílou lilii (fleur de lis). Pak člověk dokáže zvěstovat nejhlubší tajemství jako ve Svaté Knize, ale nesmí pouze vstřebávat informace, ale v poznatcích vidět anděla, který zvěstuje a přináší boží pravdu. Stačí se jen dívat na jeho dva prsty Jupitera a Saturna, které značí velkou sílu spojenou s hlubokou trpělivostí, což pomáhá zrodit velká moudrá díla. Jako třeba Kámen Boží Moudrosti, který se nachází na velmi bezpečném místě a už bude skoro dokončen. Musí totiž projít zkouškou ohně a vody, pak bude jisté, že je to opravdu „ON“ – velký poklad tří králů, v němž se ukrývá velmi vzácná hodnota.

Vyšel jsem z galerie, jejíž bohatství se dotýká výšky nebeské i hloubky oceánu. Zahleděl se naposledy na obrovskou katedrálu a tiše se usmíval, i když všude kolem se valily davy lidí jako voda při povodních.

Bude lepší, když tajemnou branku k „florentskému pokladu“ zase dobře uzamknu zlatým a stříbrným klíčem. A jedině ti, kteří budou mít dva správné klíče ke kouzelným vrátkům, tak porozumí velkému tajemství Světa.

Naposledy jsem se zadíval na svou malou šesticípou hvězdičku, která mne dovedla k pokladu tří králů, a v níž se ukrývá šest kouzelných pilulek léčivých jako šest poupátek florentské růže.

erb.jpg ruze1.jpg

Epilog

Opravdu byla Florencie jenom bohatá? Anebo Florenťané byli v celé Itálii nejmoudřejší, že zde dokázali ukrýt přepychový poklad, který ovšem není o bohatství, i když s ním souvisí? Skutečně jsem za starou brankou našel poklad tří králů anebo všechno byla jenom fotografická iluze? To už můžete najít pouze vy, další hledání je pouze na vás, nejenom v obrázcích, ale hlavně písmu. Stačí pouze oddělit iluzi od reality a pravdu od lži. Vyžaduje to pouze mít tři kouzelné předměty – zlatou lupu, Svatou Knihu a pohádkový zvoneček.

branka2.jpg     lupa.jpg

Zpracováno v Táboře, dne 26. listopadu 2015

Tomáš Vojta

www.atlantadia.estranky.cz

Portrét

Statistiky

Online: 2
Celkem: 418360
Měsíc: 7067
Den: 248