MAGICKY KRÁSNÁ KORSIKA 

Korsice se právem říká „perla Středomoří“. Vždyť už i staří Řekové ji nazvaly „Kallisté“, což v překladu znamená nejkrásnější a měli pravdu. Dodnes si totiž zachová své magické kouzlo, kterým přitahuje a láká své návštěvníky. Tento krásný, ale i drsný kraj nechal zrodit a vychovat významného francouzského vojevůdce jako byl Napoleon Bonaparte a korsického rodáka a generála Pascala Paoliho.

Když jsem tak projížděl korsickou krajinou, která se neustále mění nejprve v lesnatou sytě zelenou, ve vyšších polohách zemsky hnědou a nejvyšší vrcholky se nakonec proměňují v šedé skály. Uvědomil jsem si, že Korsika je samo o sobě energetické místo, kde jsem si po dlouhé a úmorné cestě z Čech dobil své „baterky“. S některými energetickými místy Vás rád seznámím. Nebudu ovšem pouze vyprávět o kostelíčkách a vesničkách přilepenýc na skalách jako „orlí hnízda“, ale samozřejmě také o korsických městech, historických zajímavostech a přírodních skvostech tohoto ostrova.

Hned po noční plavbě a ranním přistání v Bastii jsem se vydal napříč ostrovem k univerzitnímu městu Corte, které jako jediné leželo ve vnitrozemí. Bylo to šedivé, kamenné, hrozivě nepřátelské město ležící na vysoké skále a obklopené vysokými strmými horami. Zde od nepaměti tluče svobodné srdce ostrova. Zde nechal Pascal Paoli hlasovat o ústavě, kterou tu vytvořil – a to ještě dříve, než vznikla ústava americká.

Přešel jsem dlouhý houpací kovový most a pak vystoupal ke starému městu na náměstí se sochou „otce korsického národa“ Pascala Paoliho. Odtud jsem šel dál na náměstí generála Gafforiho bojovníka za svobodu a v uniformě „nejvyššího vůdce Korsičanů“. Na fasádě domu za jeho sochou jsou ještě patrné stopy střel. Na tomto náměstí jsem si ještě prohlédl kostel zvěstování a o kus dále dům, v němž žili Napoleonovi rodiče a narodil se zde jeho bratr Joseph Bonaparte, který se později stal španělským králem. Ve stejných zdech bydlel také Arighi di Casanova, císařský generál a vévoda z Padovy. Odtud jsem se vydal dál malebnými zákoutími až na vyhlídku na vrcholek skály naproti nejstarší pevnosti, s citadelou, který sloužil jako zámek, vězení a dnes muzeum Korsiky. Na tomto vrcholku se rozléhal božský klid a byly zde úžasné výhledy na okolní hory. Tato moje první zastávka podnítila mou touhu jít poznávat další zajímavosti.

Dalším mým cílem se staly Anglické kaskády, což jsou vodopády a tůně na horské říčce Agnone. Své jméno dostaly po anglických aristokratech, kteří si oblíbili horské sedlo                   a kouzelnou okolní přírodu, a postavili tu své paláce. Sám jsem si neodpustil vykoupání v chladivě osvěžující vodě a usadil jsem se na jednom balvanu a čerpal novou sílu do života. 

Další den jsem se vydal do Filitosy prozkoumat staré megality – tedy prehistorické kamenné žulové stavby primitivní sochařské výtvory, které pocházejí až z 6. stol. p. n. l. Procházel jsem se mezi desítkami soch, z nichž některé měli oči, nos, tváře, náhrdelníky a zbraně. Bylo tu hned několik staveb, které dřívějším obyvatelům sloužili jako příbytky. Mezi tím vším rostly olivovníky a kaktusy se žlutými květy. Usadil jsem se tu na jednom balvanu a tiše rozjímal nad těžkým životem lidí, ale i přesto nám tu po sobě dokázali zanechat cenné historické dědictví.

Vyrazil jsem také do městečka Porto, které se nachází v nejkrásnější oblasti červených skal, zvaných Calanches. Ohnivě rudé skály tu vytvářejí silný kontrast s azurově modrým mořem. Vypadá to jakoby si zde oheň s vodou hrály a vzájemně se podporovaly. Když jsem projížděl, proplouval a procházel skalními útvary, tak jsem si všiml, že připomínají třeba hlavu psa, sedícího mnicha, stůl bohů nebo tvar ostrova Korsiky a Sardinie. Nejznámějším skalním útvarem je tu srdce skalních milenců, které pokud spatříte, tak si zamilujete Korsiku navždy. Snad právě proto mnoho známých cestovatelů řeklo: „Vidět Korsiku a zemřít!“ Nejkrásnější pohledy se naskýtají z moře, na něž Vás zavezou výletní lodě a také ze strážní Janovské věže, která hlídá přístav městečka Porto. Neváhejte a vypravte se sem, a zjistíte, že Vás toto místo nabije novou energií do života.

Další den jsem se vydal na nejzápadnější pobřeží k mysu La Parata, za nímž nacházejí čtyři malé ostrovy – zvané jako Krvavé. Nejspíš asi kvůli zapadajícímu Slunci nebo kvůli pirátům, kteří zde nacházeli své útočiště. Na vrcholku mysu se nacházela strážní janovská věž, k níž se dalo vyšlápnout a odtud se naskýtá pohled na azurově modré moře, z něhož vystupovaly ostrovy s majáky na jejich vrcholech. Sluníčko hřálo a tady jsem si uvědomil, že se mi odtud ani nechtělo domů.

Jenomže všechno krásné jednou musí skončit a tak jsem opět sestoupil z vrcholku a vyrazil poznávat Napoleonovo rodné město Ajaccio, které je zároveň hlavním městem Korsiky. Toto město bych nejlépe charakterizoval jako moderní císařské město, plné udržované zeleně a připomínek Napoleona Bonaparta. Jeho nejstarší sochu jsem si prohlédl na náměstí Foch. Byl tu obklopen čtyřmi lvy a vévodil kašně s vodotrysky. Navštívil jsem Napoleonův rodný dům a katedrálu, v níž byl pokřtěn. Na náměstí General de Taille, jsem uviděl majestátní sochu Napoleona na koni. Císaře tu obklopovaly postavy jeho čtyř bratrů a celé sousoší zdobilo zlato a datlové palmy. Odtud jsem dorazil až na Slavkovské náměstí, kterému dominuje obrovský památník Napoleona v jeho typické podobě – v plášti a dvourohém kloubku. Na tomto místě si kdysi jako chlapec hrával a sváděl své první bitvy. Nachází se tu jeho jeskyně, v níž se ukrýval před nepřáteli a spřádal své plány.

Poslední den jsem se vydal na nejjižnější mys Korsiky do města Bonifacio, z něhož už jsou vidět břehy Sardinie. Čekala mě tu projížďka lodí okolo bílých vápencových útesů, na nichž se rozléhá nedobytné město. Moře zde útesy omývá a vytváří tu vodní jeskyně a do jedné z nich jsme také vpluli. Spatřil jsem také útesy, které jsou nazývány „kormidlo Korsiky“ a „zrnko písku“. Z moře je také vidět schodiště krále Aragona, po němž jsem             po plavbě sestoupil po 187 schodech až k moři. Když jsem se tak procházel uličkami starého města a po úchvatných bílých útesech, tak jsem si uvědomil, že to byla nejkrásnější příjemná tečka za mou cestou na Korsiku.

Zpracováno v Táboře, dne 21. listopadu 2010

Tomáš Vojta z Tábora

www.atlantadia.estranky.cz