HLEDÁNÍ TAJEMSTVÍ SVATÉHO GRÁLU

(Rýnsko-moselské poselství)

Dne 26. – 28.9.2014 jsem zabouchl dveře svých běžných starostí a vyrazil na dlouhou cestu do Německa odpočinout si ve stínu rýnských a moselských vinic. Únava, šedivá deštivá obloha a vzdálený cíl mi na optimismu nepřidávalo, ale nakonec se vše změnilo, jakmile jsem u městečka Špýr poprvé spatřil řeku Rýn a věže katedrály.

Špýr

Zahleděl jsem se na sluncem ozářený chrám a na kruhovou vitráž s hlavou Ježíše Krista, tak jsem si pomyslil, že se budu muset opět povznést k nebi a přinést další poselství lidem za pomoci čtyř „křídel“ – orlích, dětských, lvích nebo býčích. Božskou inspiraci člověk nalezne jen za pomoci výšky nebe orla, dětské hravosti, síly lva a vytrvalé pracovitosti býka. Vstoupil jsem do katedrály a hledal nějakou maličkost, které bych se mohl chytit. Prošel jsem temnou kryptou a spatřil čtyři krále, přičemž každý měl tři královské ctnosti – korunu, žezlo  a jablko. Věděl jsem však jedno, že ani jeden z nich nejde cestou Svatého Grálu, ale pouze cestou králů.

                Nahoře v klenotnici jsem uviděl velkou Davidovu hvězdu, přičemž mi došlo, že trojúhelník špičkou dolů je mnohem vzácnější, než ten špičkou nahoru“

„Jeden je o výšce a síle, druhý o hloubce a oběti, přičemž oba se velmi potřebují. Ten, který vypadá jako pevná hora a je lidmi hojně vyhledávaný, tak naopak může být slabší, než ten postavený na špičku, čímž je stabilnější, i když tak na první pohled nevypadá.“

V hlavní katedrální lodi byl zavěšen velký kříž, na jehož ramenech visela dvě kouzelná písmenka – „alfa a omega“. Věděl jsem, že se nacházím jen začátku příběhu za Svatým Grálem, přičemž jsem ještě vůbec netušil, zda dojdu na jeho konec a přinesu tento vzácný „předmět“ světu jako kdysi jediný „rytíř Parsival“.

Pohlédl jsem dolů k zemi a na dlaždicové podlaze uviděl zlatý nápis:

VIRGO

MARIA

Znamenalo to Panna Marie a zlatá písmenka mi připomněla zlatavý písek, který se stal hlavním symbolem místní katedrály, neboť prý byla postavena z pískovce. Lze to tedy spojit jako „písečná Panna Marie“ neboli „Panna Marie na poušti“. A kde jinde hledat Svatý Grál, než v nějakém kraji vína? Co se v něm však ukrývá – pravda, láska, inspirace nebo mír anebo ještě něco zajímavějšího? Připomnělo mi to i šestý hvězdný chrám se znamením Panny (Virgo), která je symbolem vína, plodnosti a úspěchu, což vyžaduje její důkladnou precizní práci na vinicích.

Prošel jsem se ještě okolím Špýrského chrámu a nalezl první novověký symbol – telefonní budku ze skla. Ústní komunikace mezi lidmi bývá velmi křehká, stačí jen říct jedno špatné slovo a důvěra se může rozbít jako sklo. Zbude pak jen „utržené sluchátko“, do něhož pak člověk bude jen marně znovu volat. Není pak snad někdy lepší písemná forma, která bývá pevnější a trvalejší?

Prohlédl jsem si ještě pár domů a zákoutí, přičemž jsem zauvažoval, jestli pro mne bude úspěšná výprava údolím dvou německých řek. Snad mi bude stačit „zlatý meč a štít“, abych přemohl zlatého draka (symbol vítězství) a našel tak opravdový Svatý Grál. A pak už jsem spěchal k dalšímu městu Heidelbergu.

Heidelberg

Do Heidelbergu jsem dorazil v podvečer, kdy se již stíny začaly prodlužovat a athénské slunce vyvolalo dojem ohnivě zářící města. I od shora ze zámku se řeka Rýn zablýskala nebeským zlatem. Sešel jsem zámeckými schody dolů do města a všiml si, že zapadající sluníčko zbarvilo stromy svou barvou ohně. Cestou jsem potkal Pannu Marii, akorát mi dlouho nebylo jasné, jak může tak malé dítě držet tak velkou vlajku. Vždyť ji přece nemůže unést v realitě! Anebo že by to byl další tajemný symbol se skrytým významem?

„Nejtěžší osud a břímě může nést ten, kdo je malý, mladý, bezvýznamný a nezkušený, nikoliv ten kdo je velký, starý, mocný a zkušený. Jedině tak velké tajemství bude v bezpečí, nikdo si ho nevšimne a nenajde.“

Potom se zlaté nebe objevilo i mezi domy, přičemž se objevil i zlatý zářící kotouč, z něhož vyletěl pták – symbol Ducha Svatého přinášející božskou inspiraci, jak bývá zobrazeno na oltářích v kostelech, ale právě dnes jsem tento symbol uviděl i v realitě. Z mostu se mi pak naskytl nádherný pohled na řeku Rýn s čarokrásnou červánkovou energií.

Město se začalo rozsvěcovat a okna obchůdků i restaurací lákaly návštěvníky k nahlédnutí. Došel jsem až k univerzitní knihovně, v němž jsem objevil další novověký symbol internet, který se hezky spojuje s telefonní budkou. Ovšem jsou tu dva protiklady mezi knihou a dopisy na jedné straně, a počítačovou rychlou komunikací na druhé.

„Kniha přináší důkladnější vzdělání, zatímco internet rychlejší učení a větší možnosti novověkého světa, ale nepřináší hloubku. Reálná četba a vlastní skutečné písmo podporuje paměť i slovní zásobu, než pouze klepat rychle písmenka na psacím stroji či počítači. I když to je v dnešní době také velmi důležité kvůli zpracování. Už totiž nežijeme jen v době starých svitků, ale novověkých technologií.“

Zavřel jsem za sebou svět knih a internetu, a odebral jsem se odpočinout si a připravit se na příští den.

Mohuč

Ráno jsem se vypravil do Mohuče, kde jsem svou prohlídku města započal na rýnské písečné pláži s palmami, což byla taková malá nenápadná a tichá oáza uprostřed městské pouště. Poté jsem se vypravil k mohučské katedrále, kde se na náměstí zrovna konaly ovocné trhy. Zadíval jsem se na štíty domů, když v tom mi opět něco došlo. Spatřil jsem totiž Pannu Marii s korunou, žezlem a jablkem – a hlavně přísným vážným pohledem. Jakoby ani neměla radost, že drží na klíně dítě, které také vypadalo, že je pyšné, hrdé a že je vychováváno k moci a úspěchu, nikoliv ke hravosti, tvořivosti, lásce ke světu a šťastnému životu.

Otočil jsem se ke Svatému Bonifácovi a uviděl knihu probodnutou mečem s další asociační myšlenkou:

„Žádný člověk Svaté Písmo správně nepochopí a nepřečte rozumem ani racionálním uvažováním, ale pouze svým srdcem, v němž musí být opravdová láska nebeská, nikoliv pozemská!“

V katedrále jsem pak hledal další skrytý symbol, který by mne posunul opět o kousek dál. Na jednom oltáři jsem objevil něco, co sem nepatří a v kostelech se obvykle nevyskytuje:

„kosa“

Symbol úrody a žní, kdy nastává čas konce léta, podzimní přípravy na zimu a vytvoření si zásob na horší časy – jak hmotných, tak i duchovních. Není to jenom symbol smrti, ale i víry přežít těžkosti a dočkat se lepšího období v roce i životě.

Pokračoval jsem dál ještě k jednomu kostelu, a tak jsem zkusil štěstí a otevřel dveře. Když jsem vešel dovnitř, tak mnou prostoupilo modré světlo, které bylo po celém chrámu. Slunce prosvěcovalo všechna modrá okna a zesilovalo nebeskou modř.

„Není důležité hledět jen na modrou oblohu, ale ucítit lásku nebeskou ve svém nitru. Modré z nebe stačí mít ve svém srdci, nejen nahoře nad obláčky.“

O kousek dál jsem v uličkách města narazil na další Pannu Marii a opět vážnou. Asi se nejedná o lásku Svatého Grálu (stříbrného poháru), ale pouze o lásku zlatého jablka – symbol vítězství lásky.

A tak jsem opustil krásnou Mohuč a cestou lemovanou rýnskými vinicemi pokračoval dál za poznáním do Rüdesheimu.

Rüdesheim

Na náměstí jsem spatřil sochu rytíře se vztyčeným pohárem, nejspíš plného vína, a s mečem naopak směřujícím k zemi. Věděl jsem však jedno, že ani toto není Svatý Grál, protože by oba symboly musely být vyrovnané, a nikoliv jeden nahoře a druhý dole. Meč symbol nebe a vzduchu musí chránit pohár lásky, a naopak Svatý Grál je potom zdrojem vnitřní síly meče, rozumu. Toto byl pouze pohár vína – symbol plodnosti, úspěchu a vítězství, nikoliv čisté pramenité vody.

„Žádný pohár se nedotkne nebe, ale může se dotknout země, a tím přinést úrodu a bohatou sklizeň. Jen díky vodě se na zemi vše zelená, nikoliv pomocí vína!“

Potom jsem se nalodil a vyplul po proudu řeky Rýn směrem do Saint Goarshausenu. Doprovázen zelenými vinicemi táhnoucí se od břehů vzhůru do kopců, řadou hradů a mnoha turistických i nákladních lodí brázdících ve vlnách mohutného toku, který nese i jméno Mistra Jana Husa. Nenechal jsem se unést zpěvem krásné Lorelay jako ostatní turisté, a tak jsem nebyl omámen pozemskými slastmi a šťastně doplul do přístavu. Přičemž jsem se mohl dál vydat k hradu Marksburgu. A právě tady jsem objevil kamennou zídku se zavřenou brankou, která střeží malá posvátná boží tajemství. Jedině ten, kdo získá klíč, tak odemkne tajemná mystéria našeho krásného světa.

Avšak tento vznešený hrad na Rýnem jsem opustil a vydal se do posledního města dnešního dne – Koblenze.

Koblenz

V podvečer jsem dorazil ke katedrále v Koblenzi se dvěmi věžemi jako dvě řeky, které se u ní spojují. Rýn má ještě spoustu času (věž s hodinami), ale Mosela zde už končí (věž              bez hodin). Té už mnoho času nezbývá a jen se spojí s vodami Rýna.

„Vždy když se spojí dvě velké řeky, tak mezi nimi nejde o boj, ale o vzájemnou lásku, která je symbolem Svatého Grálu, nikoliv Zlatého Jablka. Ani nepotřebují zlatý prstýnek , ten potřebují mocné hory, protože na výstup si musí člověk vzít vodu s sebou (Rak v opozici s Kozorohem).“

Západ Slunce nad soutokem dvou řek Rýna a Mosely prohloubilo moje uvažování o hledání Svatého Grálu. Jenomže to už se pomalu setmělo a nezbylo mi nic jiného, než se těšit na další třetí den.

Hrad Eltz

            Ranní nedělní atmosféra byla zamlžená jakoby mi něco říkalo, že tak velké tajemství jako Svatý Grál musí raději zůstat ukryto před zraky lidí a zůstat jen bohům. Projížděl jsem tedy moselskou krajinou s vinicemi, nad níž se vznášela tajuplná mlha.

Vydal jsem se dále lesem dolů k hradu Eltzu. Mlha byla příliš nízko, a tak jsem pochyboval, že něco uvidím. Když jsem sestoupil na vyhlídku, tak mlha stále zakrývala celý hrad a spatřil jsem jen nepatrné a těžce rozeznatelné obrysy hradu, který jako by byl pouze „Fata Moranou“. Avšak jak jsem sestupoval níž a níž, tak mlha naopak stoupala výš a výš, čímž se vynořil z mlhy a díky tomuto jevu vytvořila mystickou atmosféru. Jakoby ho celý chránila svou duchovní silou, aby velké tajemství zůstalo ukryto. Eltz mi připomněl náš Karlštejn, který se také nachází v údolí ukryt mezi většími kopci a zraky nepřátel, čímž si dodnes zachoval své kouzlo a půvab.

„Velké Tajemství musí zůstat ukryto – dnes i ve vzdálené budoucnosti!“

Cochem

Mlha se již rozplynula a slunce mohlo opět zářit na modré obloze a nad zelenými vinicemi. Dorazil jsem až do městečka Cochem s velkolepým hradem na kopci obklopeného vinicemi. Dostoupal jsem až na vrchol, kde před branou kvetly dvě červené růže chránící trny stejně tak, jako Svatý Grál je střežen trnovou korunou. Z hradu se mi naskytl nádherný pohled na žlutý vláček jako malá naděje, že oba břehy zůstanou spojeny svobodně a zachovají si mír v srdcích, i když oba jsou v protikladu, což znamená, že pravý nikdy nebude levý a naopak.

Krátce jsem se zastavil u malého městečka s hradem Meterrnich, kde zrovna plula po řece Mosele modrá kánoe, která mi dala naději k dokončení této třídenní cesty a také nalezení dalšího poselství, čímž by i tato moje duchovní mise mohla být úspěšná.

Bernkastel-Kues

Pokračoval jsem dál do dalšího městečka Bernkastel-Kues s dominantní černou věží, pod níž na náměstí mne čekal další zajímavý symbol se skrytým významem. Bohyně Athéna s křídly mi připomněla nutnou rovnováhu mezi nebem a zemí, rozumem a srdcem, což i Svatému Michalovi dalo andělskou sílu bojovat s drakem – pozemskými problémy tohoto světa. A nakonec jsem zahlédl Ježíše se Zlatým Jablkem. Vždyť Ježíš není symbolem moci a vítězství lásky a Rytíř v Rüdesheimu není symbolem obětavé lásky. Pouze rytíř musí bojovat za zlaté jablko, zatímco Ježíš inspirovat druhé k hledání nových cest spojené s láskou. Otázkou jen zůstává, zda někdo dokáže obrátit Svět na správnou víru – byť novověkou, anebo stále zůstane symbolem boje, úspěchu a vítězství.

Trevír

Opustil jsem Bernkastel a zamířil k poslednímu městu mojí duchovní výpravy – Trevíru. Na náměstí jsem si nejpodrobněji prohlížel kašnu Svatého Petra se dvěma klíči – zlatým a stříbrným. Jeden otevírá cestu k zářivému slunečnému nebi, zatímco druhý k temné hvězdné obloze. Otázkou zůstává, zda jít cestou Světla nebo Temna. Věděl jsem, že v životě nehodlám využít ani jeden klíč a ani nechci. Netoužím jít do nebe – ani světlého ani temného. Raději zůstanu na tomto krásném magickém světě minimálně padesát let.

Pod sochou Svatého Petra byly čtyři ctnosti – Síla, Spravedlnost, Krása a Láska – symbolizované sloupem, váhami, zrcátkem a nádobou na vodu. Důležité však je v životě umět tyto hodnoty ovládnout tak, aby se nestaly cenami, ale zůstaly hodnotami. Jedině všechny čtyři pohromadě mohou přinést užitek tomuto světu a člověk tak mohl prožít smysluplný život na základě božské inspirace.

Popošel jsem dál ke Trevírské katedrále ozářené večerním zapadajícím slunkem, a tak jsem byl zvědavý, co mne uvnitř čeká. Opět jsem našel Pannu Marii oděnou ve zlatém šatu a s tradičními relikviemi symbolizují moc, vítězství a slávu. Každý člověk si musí umět vybrat mezi zlatem a stříbrem, to první je o síle, zatímco to druhé o božské inspiraci.

A pak jsem najednou pohlédl na jeden opěrný mohutný sloup podpírající nebeskou klenbu chrámu, který nyní barevně zářil díky slunečním paprskům. Jenomže to dá ještě hodně práce postavit prostřední sloup, věž, která nebude symbolem úspěchu a moci, ale bude hodnotná díky svému duchovnímu světlu přinášet inspiraci ostatním.

Po katedrále jsem prošel zámeckou zahradou, kde na jejím konci jsem uviděl Strom Života a za ním zdroj univerzálního poznání tajemství světa, které vyžaduje skromnost a pokoru díky ní člověk může být chudý jako rytíř Krista a bohatý jako Šalomounův chrám – a hlavně mít mír ve svém srdci.

Nakonec jsem prošel Černou bránou a temnou nocí, přičemž jsem se probudil opět doma. Otázkou jen zůstává, zda Svatý Grál byl v tomto příběhu jen pouhý sen anebo opravdovou životní realitou. Otevřel jsem sešit a za poslechu moselské hudby i vynikající chuti vína jsem začal zpracovávat právě nalezené poselství: „Hledání Tajemství Svatého Grálu.“

Zpracováno v Táboře, dne 1. listopadu 2014

Tomáš Vojta

www.atlantadia.estranky.cz