KRÁLOVSKÉ POSELSTVÍ

Dne 29.11 2014 jsem se vydal na další místo, které bylo předurčeno posvátnou českou geometrií. Vydal jsem se tedy do Chrudimi popřemýšlet o královském poselství. Do města jsem vstoupil přes kamenný můstek, který ovšem nebyl velký, vznešený, ale malý a prostý – avšak dostatečně pevný a stabilní, abych se přes něj dostal k Černé fortně (chodbě), která mne dovedla do samotného srdce Chrudimi před katedrálu a Mariánský sloup.

Stál jsem před Sloupem Panny Marie a zadíval se na jeho vrchol, kde nad hlavou Boha (starého moudrého muže) zářil zlatý trojúhelník vrcholem vzhůru. A tak jako Slunce propůjčuje své Světlo Měsíci, tak král své královně, přičemž jsem pohlédl na zlatou sochu Panny Marie, jež u nohou měla královskou korunu. Zde se nacházel můj trojúhelník špičkou dolů – stříbrný a neviditelný. Věděl jsem tak, že jsem nepřijel svěřit své tajemství králi, ale královně, která je symbolem hvězdné noci a tím i všech lidí jako demokracie, nejen monarchie.

O kousek dál jsem tiše rozjímal u tří soch českých vládců – Karla IV. (svatováclavská koruna symbol míru), Břetislav I (žezlo symbol síly) a Svatá Anežka česká (zlaté jablko symbol klidné lásky). Avšak ani jednu cestu těchto tří různých panovníků jsem si nemohl vybrat, protože všechny tři korunovační klenoty jsou o zlatu, kdežto jsem si za svou přirozenou hodnotu zvolil raději stříbro. Ani jeden směr nedokáže postavit pyramidu na špičku.

Vyrazil jsem tedy dál k muzeu barokních soch, kde jsem shlédl velmi zajímavý film o stavbě chrudimského Mariánského sloupu a prohlédl si řadu zdejších soch s nadějí, že najdu nějaký symbol, který mi pomůže dostat se dál. Konečně jsem narazil na sochu Svatého Tomáše, světce, který mi v mých příbězích chyběl a právě zde ve svých rukách držel úhelník. No, to by odpovídalo mojí teorii, že egyptské pyramidy musely být stavěny podle určitého úhlu, pravidel a díky tomuto předmětu by se mi mohlo podařit postavit je na špičku, s čímž potom souvisela i slavná Sfinga. Jednalo se o dvě cesty, nikoliv o dvojče, o tom nepochybuji. Každá cesta se musí ověřit, jestli je pevná a ne bažinatá.

U Červené kapličky jsem se bohužel nepřesvědčil, zda by mi místních 14 Svatých pomocníků pomůže a bude při mne stát. Nezbylo mi nic víc, než tiše věřit.

Muzeum loutek

Nakonec se i na Chrudim snesla tma, ale měl jsem ještě dostatek času do odjezdu vlaku, a tak jsem na konci dne ještě zavítal do muzea loutek. Krásných neživých postaviček, kterým hlas, pohyb a život dává člověk taháním za kouzelné drátky nebo navlečením na ruku u maňásků. Na památku jsem si z královského města odnášel malý suvenýr – miniaturní loutku krále. Co jiného si přivézt domů právě z Chrudimi?

„Každý král, vládce, je pouhou loutkou v rukou svého lidu. Může ho jako voda nést, ale i potopit. Monarchistických panovníků bývá tolik, že bych je za celý svůj život nevyjmenoval. Avšak ty demokratické krále bych si troufl vyjmenovat, protože je to velice krátký seznam. Na světě jich přece pár existovalo.“

S těmito myšlenkami jsem nasedl na vlak, který se ponořil do černé tmy. Nezbývá mi nic jiného, než přehodit výhybku a vydat se novým směrem – třeba za královským pokladem. A proč ne rovnou za „římským“

Straubing, 6. prosince 2014

Vypravil jsem se tedy do německého města ležící na Dunaji, v němž se ukrývá římský poklad. Jenomže to jsem ještě netušil, že má mnohem větší přímo čtyřnásobnou hodnotu, protože nepochází pouze ze slavného Říma.

Nejprve jsem se zastavil u katedrály Svatého Petra, kde jsem na tichém šedivém hřbitůvku porozjímal a našel trochu vnitřního klidu po dlouhé cestě. Potřeboval jsem jen dostatek sil na odhalení i ukrytí královského pokladu. O kus dál v jiném kostele jsem si všiml na kazatelně malého andílka, jak drží něco neobvyklého – visací zámek. Hned na to jsem pochopil, že každý poklad musí být uzamknut klíčem a cestu k němu může ukazovat mapa, v níž jsou značky, symboly znázorněny pomocí tajné geometrie.

Moje další kroky dále vedly do muzea, kde jsem ovšem shlédl hned čtyři expozice – keltskou, římskou, křesťanskou a navíc ještě novověkou, kde se nacházely soudobé novověké „poklady“.

Keltové byly spojeny s přírodou stejně jako Atlantida, kdy na světě neexistovala žádná vyspělá civilizace. Římané pak byli symbolem Starověku a tím i všech antických kultur, zde se spojovala moudrost řecká, egyptská, babylónská… Odtud se Řím inspiroval. Třetí expozice symbolizující křesťanský svět, což poukazovalo na čas Středověku. A nakonec se tu objevila doba novověku a s ní technické moderní vymoženosti. Tento čtyřnásobný poklad ze čtyř zdánlivě bájných, ale samozřejmě reálných velkých obdobích světa a lidstva se tak stal nejbohatším ze všech pokladů, který si nelze koupit – ani za zlaté ani stříbrné mince.

Mlčky jsem se zastavil u jedné vystavené kostry, která kdysi také byla plná života, ducha, srdce i pohybu, přičemž nepotřebovala žádného loutkaře, aby jí vodil a tahal za drátky. A přitom jsem si pomyslel:

„Žít či nežít!“

„Každý z nás v životě hledá nějaký poklad jako tento nešťastník, co tu na věky věků leží.

Ještě štěstí, že poklady nehledám,

že jsem jen sběratel neviditelných poselstvích, tajemstvích a zážitků,

které nikdo nevidí, nelze se jich dotknout a nemůže mi je nikdo vzít – ani smrt.“

Nechal jsem římský poklad pokladem, který tu zůstává ukryt pro další hledače a stále si nesl na zádech svůj malý skromný Libušin poklad, o němž zatím nikdo neví, že vůbec na světě někde existuje. Klíč k němu jsem ukryl nedávno ve svém srdci a na židovském hřbitůvku v Třebíči, jak mi poradila Panna Marie. A u Mariánského sloupu poděkoval Duchu Svatému za poskytnutí další božské inspirace, která mi ukázala další cestu za tímto královským poselstvím. Věděl jsem však, že tajemství ve svém chrámu srdce budu ukrývat jako v místní zamčené synagoze, aby se moje velké tajemství nedostalo do špatných rukou.

Prošel jsem se ještě po vánočním trhu, abych načerpal adventní atmosféru a mohl se tak tiše připravit na další magickou cestu po tomto našem nádherném kouzelném světě. I když si jeho krásná tajemství lidé moc neuvědomují.

Zpracováno v Táboře, dne 11. ledna 2015

Tomáš Vojta

www.atlantadia.estranky.cz