TAJEMSTVÍ POUSTEVNICKÉHO ŽIVOTA 

     Bylo pár dnů volna a aspoň jeden jsem chtěl využít k tichému rozjímání na nějakém posvátném klidném místě. Toužil jsem zrekapitulovat svá starověká a středověká poselství, z nichž se mi podařilo odhalit velké tajemství templářů a přinést „oheň“ z Olympu. Jenomže jsem stále nevěděl, jak to využít dále v Novém věku Vodnáře. Vyrazil jsem tedy předposlední den roku 2013 do středu Čech do Žďáru nad Sázavou – tj. 30. prosince 2013. Doufal jsem, že právě zde najdu klíč k poselství naší doby. I když tyto vánoční svátky byly vcelku podivné – žádný sníh a teplo jako na jaře, což vytahovalo ze země rostlinky. To vše bylo zahalováno tajemnými mlhami. Dokonce i tento den bylo pochmurné počasí s šedivou zádumčivou oblohou, které mi na optimismu vůbec nepřidalo. A tak jsem pochyboval, že vůbec něco objevím, ale stále jsem doufal, že stále platí přísloví: 

„Kdo hledá, najde!“

     Jelikož jsem se vypravil hledat poselství pro Nový věk, tak jsem raději „cestovní plášť“ nechal doma v „kouzelné skříni“ a využil moderního dopravního prostředku – vlaku, což byl první novodobý symbol. Usadil jsem se v kupé, zadíval se z okna a přemýšlel, co mne dneska čeká. Uvědomil jsem si, že jsem se vydal na neobvyklou životní cestu od běžného lidského směrování. Na mém místě by si už každý přál mít rodinu, ale moje touha v závislosti na velké tajemství mi prozrazovala, ať jdu novou cestou a nevzdávám se. Ne, že bych si ji nepřál mít, ale spíš problém nastal mezi výběrem ze dvou cest a dvou typů žen: ctnostné Pany Marie a rozkošné Máří Magdalény – tedy ženou pod vlivem Luny nebo Venuše. Obě cesty mají smysl, ale jakou z nich si vybrat. To byl důvod, proč se moudří vydali na osamělou poustevnickou pouť hledat tajemství střední cesty. Otázkou zůstává, zda našli. Ach jo, vždyť přece někde musí existovat žena, třetí prostřední cesta. Přitom jsem si vzpomněl na Delfskou věštírnu, bohyni Athénu a nejkrásnější hádanku. Dočkám se někdy odpovědi, porozumí některá žena, co nosím v srdci a po čem toužím?

„Co je víc, než láska, ale s láskou to souvisí?

A potřebují to všichni, ženy i muži, aby nalezli štěstí a harmonii ve vztazích?

Jen málokdo to skutečně najde.“

Dorazil jsem do Žďáru a vyrazil jsem na procházku vstříc starému městu. Zastavil jsem se až u Mariánského sloupu, ale měl jsem pocit, že tajemná postava na jeho vrcholu není žena, ale muž.Snad to byl můj známý průvodce Jan Nepomucký, který mi přihrál do cesty  první symbolické znamení – trojúhelník. Mocné znamení, pokud se nachází hrotem vzhůru jako hora, ale neúrodná. Pokud se však otočí obráceně hrotem dolů, pak symbolizuje úrodu a hojnost jako údolí.

„Hory jsou v životě také důležité,

ale samy o sobě přinášejí pouze zkázu a smrt,

nikoliv život jako zelené údolí.“

     Popošel jsem o kus dál ke kostelu Svatého Prokopa, který se stal poustevníkem a rozhodl se žít v ústraní, aby mohl tiše hledat v hlubinách svého srdce. Uvnitř se opět objevil Jan Nepomucký, který mne vítal se smeknutou pokrývkou hlavy, čímž mi poradil, abych své moudré vědomosti neskrýval „pod čepicí“, ale naopak je odhalil světu. O kus dále mi kaple Svatá Barbora poradila, abych nezapomněl na svůj athénský meč a štít, který budu v životě ještě potřebovat.

     Vydal jsem se tedy tichou přírodou okolo říčky Sázavy až k Zelené Hoře. Přešel jsem most a začal stoupat vzhůru k nebi a ke kostelu. Jenomže žádné poselství se nedostavovalo a spíš se pochmurná nálada zvětšovala vlivem šedivé smutné oblohy. Jakoby mi to chtělo říci, že víra v Boha se mezi lidmi ztrácí a tím mizí i láska a naděje. Dostoupal jsem ke kostelu, kde zářila zlatá hvězda. A pak jsem uviděl sochu s dalekohledem (nový symbol), jak se někam dívá k obloze. Podíval jsem se tím směrem a uviděl trhlinu v mracích a kus modrého nebe – trocha malé naděje. Když v tom jsem pochopil, co mi tento den chtěl sdělit za tajemství. Bohové jsou stále s námi po věky věků, i když daleko na Olympu. Akorát se už nemusím vracet do Řecka, ani Starověku či Středověku, ale hledat na hvězdném nebi pomocí dalekohledu a zasvětit svůj život nové moderní vědě „astrologonomii“ – hvězdné hledání i studování. Tímto způsobem se na Olymp dostanu kdykoliv, ať už budu kdekoliv na světě. Jen doufám, že najdu svou šťastnou hvězdu anebo že by si ona našla mě?

„Samota je taky důležitá hodnota,

pokud jí tedy není moc a je správně využita k vyšším účelům,

pro hledání pravdy univerzální moudrosti, která je podstatou našeho světa.“

     Uvnitř deseticípé hvězdy jsem se cítil velmi příjemně jako bych měl duchovní ochranu deseti olympských bohů, kteří chrání menší pěticípou hvězdu uprostřed. Pochopil jsem, že nikdy v životě nechci být králem – ani velkým, ani malým, ani pravým, ani levým – a jsem moc rád, že tyto touhy mne zcela minuly. Chtěl bych však zůstat na světě jen šťastnou hvězdou králů, což je ta malá nepatrná hvězdička nacházející se v souhvězdí Vodnáře, a která poukazuje na počátek Nového věku. 

„Šťastná hvězda!“

     Jako zázrakem se šedivá smutná obloha proměnila v modrou a Bůh vše ozářil pozitivními zlatými paprsky. Obešel jsem si „zlatou horu“ a zastavil se až u kříže, kde jsem na chvíli spočinul a vyndal Bibli a zlatý křížek, abych obojí nabil božskou sluneční energií. Pochopil jsem, že křesťanská víra nikdy nesmí zaniknout, ale pouze se musí proměnit v lidštější a moderní, aby jí chápali a rozuměli i ateisté. Kdyby byla zničena, pak pokrevní linie Evropanů z dob starověku i středověku úplně zanikne, a proto musí být udržena i v novém věku. Jinak Evropu zaplaví jiná silnější víra, a právě tato obava o zániku našeho evropského světa byla důležitá pro štěstí našich předků, nás i příštích generací.

„Každý člověk by měl milovat a být věrný své zemi,

po níž chodili jeho předci v minulých dobách od počátku Stvoření!“

     Zadíval jsem se na kříž a pomyslil si, jestli by Ježíše neměl už někdo vystřídat. Zkusil jsem si tedy potěžkat nebeskou klenbu, ale pak si uvědomil, že raději dál budu chodit po světě. A netoužím po nebi (světlu) ani peklu (tmě), protože pracuji pro obojí. I když bych za Tebe nebeskou klenbu klidně vzal, ale ještě tam budeš muset nějakou dobu vydržet, protože lidé tě budou ještě potřebovat. Musím tedy jít pracovat pro nebe i peklo, protože obojí se střídá jako den a noc na tomto nádherném světě, jehož jsme všichni součástí, ať už v dobrém či zlém.

     Při zpáteční cestě jsem si vzpomněl  na magický trojúhelník, a tak jsem začal sčítat čísla tohoto dne 30.12.2013. Objevily se dvě šestky – symbol vyrovnané lásky – tedy pozemské lidské a nebeské božské. Jedině pokud obě budou v souladu, tak to povede ke změně myšlení a tím bude možná prosperita tohoto světa, což vytvoří základ pro cestu nového věku.

     Zadíval jsem se na svůj zlatý křížek a věděl jsem o Velkém Tajemství, které souvisí s láskou lidskou i božskou. Otázkou nyní jen zůstává, zda ho mám zahodit, skrýt anebo někomu prozradit.

     Zpracováno v Táboře, dne 22. ledna 2014

Tomáš Vojta

www.atlantadia.estranky.cz