PO STOPÁCH ČTYŘ POSVÁTNÝCH SIL PŘÍRODY 

     Při mých duchovních procházkách městem Táborem jsem se začal zabývat otázkou, co se ukrývá pod hladinou Jordánu: množství ryb, hromada nepořádku, bahno, archeologické zajímavosti, nebezpečný vojenský materiál anebo ještě něco víc, co bývá očím ukryto a odhalí se skryté duchovní poznání pro Nový věk.

 

     Před více než 2000 lety se kolem břehů Jordánu v Izraeli procházelo mnoho moudrých učenců, filozofů a proroků, kteří zde hledali duchovní sílu a božskou inspiraci pro trvalou myšlenkovou tvorbu, která se dochovala až do dnešních časů. A tak jsem si také nyní – na jaře roku 2012 díval do modré hladiny Jordánu, v němž se třpytilo sluníčko a přemýšlel o tajných mystériích a univerzální moudrosti tohoto světa ukryté na hlubokém dně, což nám může poodhalit novou cestu a pravdu. Po celý rok jsem obcházel Jordán v mém rodném městě jen s fotoaparátem, poznámkovým sešitem a tužkou, jak městskou částí na jižním břehu, tak i hůře přístupnými houštinami v jeho severní části. A právě zde mi přišla na mysl myšlenka o čtyřech živlech, které provázejí lidstvo od samotného počátku, až do dnešní doby. Kdysi jsem se dozvěděl, že čtyři posvátné předměty, živly, esa, či síly přírody tvoří jednotnou linii a ukazují směr, a tak jsem začal hledat právě zde v Táboře, protože o jednom živlu už jsem věděl – oheň. A tak jsem opustil břehy Jordánu a vyrazil hledat tajemnou linii, co kdyby se nacházela právě zde kousek od mého domova.

 

     Uvědomil jsem si, že svět i město se mění v průběhu doby, ale jsou místa (náměstí), kde se lidé setkávali, a proto zůstávají v podstatě stejné, kde se díky tomu mohou nacházet zajímavé symboly. Hledat na náměstích bude tedy nejpravděpodobnější, že zde najdeme přetrvávající symbolické hodnoty, které nám mohou ukázat směr. A tak začalo další vzrušující pátrání po táborských symbolech.

 

     Došel jsem tedy na Husovo náměstí k památníku Mistra Jana Husa, protože právě zde se tato významná osobnost nachází v plamenech, což je symbol ohně, a proto jsem se rozhodl, že začnu svou cestu právě zde. Onen velký reformátor držel v rukou knihu tisknoucí si ji na hruď – na srdce. Myslím, že to není Bible, jak ji známe dnes, ale kniha univerzálních moudrých vědomostí, které již znali lidé v Antice i první Křesťané. Na podstavci mě zaujal  ne příliš zřetelný nápis: „Plameny ubírají se ku pravdě!“ Otázkou pouze zůstává, jakým směrem jít, abychom našli onu pravdu a dosáhli vytyčeného cíle. Napadlo mě, proč nejít tam, kam Mistr upírá svůj zrak. Stojí na východě nového města a hledí na západ směrem ke starému městu. Bylo však zapotřebí si uvědomit, že oheň nemůže hořet bez paliva, které mu dává jistotu, a proto dalším symbolem musí být bezpochyby země.

ZEMĚ

 

     Vydal jsem se tedy dál po rušné obchodní ulici ke Křižíkově náměstí a zastavil jsem se u památníku 1. světové války, který se nachází pod velkou lípou. Památníku dominuje socha muže hledící do koruny stromů a směrem k nebi, a jehož nohy jsou pevně svázány provazem k pařezu, čímž je spojen se zemí. Touží po svobodě a volném pohybu, což mu může nabídnout pouze živel vzduchu. Stromy také čerpají svou sílu v zemi, aby mohly růst vzhůru k nebi a právě ony také produkují kyslík, a proto se i v lese lépe dýchá. A tak už víme, který živel bude následovat.

 

     Přešel jsem hlavní ulici, která je pomyslnou hranicí nového a starého města, a vydal se přímo na Žižkovo náměstí hledat symbol vzduchu. Šel jsem přímo ke kašně a už na dálku jsem spatřil, že přímo nad ní se nachází zlatá vlajka, která se otáčí ve větru a kterou drží soška rytíře patrona města. Všiml jsem si, že dole pod soškou se nacházejí vodní chrliče ryb, které symbolizují vodní živel a to mi připomnělo existenci posledního živlu. Otázkou pouze zůstává, zda najdu i onen poslední. Pravdou však zůstává, že právě vzduch dokáže prostřednictvím větru a mraků unést i vodu.

     Vyrazil jsem tedy k poslednímu náměstí Mikuláše z Husi. Šel jsem s jistotou, že z drobnými odchylkami směřuji stále na západ, i když také s pochybnostmi, jestli tam najdu symbol odkazující na vodu. Rozhlédl jsem se po náměstí, kde jediným pravděpodobným místem byla kašna. Došel jsem až k ní a v úžasu jsem pochopil, že jsem na správném místě. Uprostřed kašny byl velký kamenný pohár (symbol vody), z něhož tryskala skutečná voda.

 

     Posadil jsem se na kašnu a rozjímal, co s tím dál. Z kapsy jsem vytáhl svůj stříbrný pentagram a opravdu i zde lze spojit všechny živly pouhým jedním tahem. Jenomže jakmile jsem se dostal k vodnímu živlu vlevo dole, tak jsem si uvědomil, že linie směřuje dále nahoru, což znamená, že ještě nejsem u cíle, i když jsem nalezl všechny čtyři posvátné síly přírody přesně za sebou. Chybí ještě pátý prvek, čímž jsem trochu posmutněl, ale řekl jsem, že to ještě nevzdám. Otevřel jsem tedy mapu Tábora a pomyslnou čarou spojil všechna navštívená náměstí, avšak jsem pokračoval dál, čímž jsem se dostal ke klokotskému klášteru, který by mohl odhalit své páté tajemství, protože právě toto místo má v sobě velkou duchovní energii a spojení s Bohem. Tak jsem tedy sebral všechny věci a vyrazil dál.

     Opustil jsem tedy staré město a vydal se přes městské lesy a louky mystickou křížovou cestou lemující alej lip až ke zmíněnému klášteru. Vytáhl jsem pentagram a přemýšlel o pátém prvku, přičemž jsem si všiml zlatého pětiramenného kříže, který je shodný právě s pohanským pentagramem, čímž jsem pochopil, že žádná víra není špatná, jen ji každý věřící vidí z jiného úhlu, ale podstata zůstává stejná a mohou si navzájem velmi pomoci. A v tom jsem pochopil, že pátým prvkem se stává božská energie z vesmíru, která pochází z nebe od nejvyššího slunečního boha, který přináší teplo, světlo a inspiraci, čímž probouzí nový život (např. tím, že probudí novou rostlinu). A to je ta božská inspirace, která přináší pravdu  a poznání světu ve všech dobách od Stvoření přes Maye, Řeky, Budhisty, Židy, Muslimy, Křesťany a samozřejmě Ateisty, protože úplně všichni žijí na planetě Zemi díky čtyřem posvátným silám přírody a páté božské vesmírné energii, která přináší kontrolu nad naším světem a díky ní můžeme pochopit, jak tyto čtyři síly použít pro šťastnější smysluplný život. V těchto symbolech se nachází rovnováha a touha po sjednocení, rovnosti. Můžeme si to ukázat na dalším symbolu „klokotské Panny Marie“, který si podrobně rozebereme.

 

     Barokní oltář se nachází také uvnitř kostela, který ovšem obvykle bývá zavřený a dívat se na dálku přes mříž nemá smysl. Když to jde, tak raději přemýšlím na čerstvém vzduchu, kde lze lépe přijímat sluneční božskou energii, díky ní se pětiramenný kříž více třpytí a září. Pod ním se nachází stejný obraz Panny Marie jako uvnitř kostela a vůbec nevadí, že není zřetelný, protože se na něm podepisuje počasí, ale číst se z něj dá také velmi přesně.

 

·        Žena

·        Korunka

·        Pás (opasek)

·        Ruce

·        Zář

·        Srpek Měsíce

·        Čtyři dětští andílci nahoře

·        Tři dětští andílci dole

·        Dospělý anděl po pravé ruce

·        Dospělý anděl po levé ruce

     Při prvním pohledu na oltář – věřící i nevěřící – uvidí ženu, což je hlavní symbol okolo něj se točí celé dění na obrazu, čímž přináší myšlenku lásky a věrnosti, o čemž hovoří její růžové šaty. Jenomže otázkou zůstává, proč se na oltářích objevuje vždy buď jen muž nebo žena, ale nikdy ne společně. Co tím chtěli autoři říct, když jej malovali? Šlo opravdu                  o symbol manželství anebo o něco hlubšího, co zůstalo ukryto v srdci autorů. Nejlepší bude, pokud začneme rozšifrovávat jednotlivé symboly a hledat „univerzální pravdu“.

 

     Hlavním symbolem, kterého si můžeme u ženy všimnout je zlatá korunka, což vypovídá o vládě mezi nadpozemským i pozemským světem (na to právě ukazují dětští andílci v horní a dolní části obrazu), což poukazuje na nutnost hledání rovnováhy u každého člověka. Díky tomuto symbolu dochází ke korunovaci božského rozumu a moudrosti na základě nadhledu a nestrannosti.

 

     Na rovnováhu ukazuje také další symbol – opasek, které rozděluje tělo na horní (duchovní) a dolní (pozemskou) oblast. Je znamením zvláštní moudrosti, sebeovládání a ochrany. Vnitřní klid se dá nalézt pomocí dokonalé rovnováhy mezi vědomou a podvědomou stránkou osobnosti.

 

     Dalším symbolem jsou ruce sepnuté jako k modlitbě, prosbě a víře, ale nejde jen o tyto významy. Jedná se totiž o „spojení“ mezi pravou a levou částí obrazu, kde se nacházejí dva dospělí andělé, v čemž se nachází touha po sjednocení a spolupráci mezi mužskou a ženskou energií. Ta žena musela být nestranná, aby dokázala sjednotit protiklady, usmířit je, dát lidem klid, sílu a víru v lepší život, a právě díky tomu se v sepnutých dlaních u srdce ukrývá naděje.

 

     Naskýtá se však otázka, kde čerpat sílu do života, abychom ji mohli předávat dál druhým lidem. Odpověď se nachází v symbolu, na němž žena stojí – srpek Měsíce, čímž je vybavena jistým světlem a energií v temnotě. Jenomže Luna není vybavena přirozeným světlem, a proto musí čerpat svou sílu od Boha, který je ovšem velmi vzdálený, na obraze skrytý a přímo neznázorněný. Ale je tu. Je ukryt za ženou, čímž vytváří kolem ženy energii, auru a zář, a právě díky Bohu může žena zářit sluneční božskou energií a předávat ji ostatním.

 

     Z toho celkově vyplývá, že původním záměrem křesťanské víry nebylo znázornění manželského svazku, ale naopak „stvoření osobnosti“ (muže či ženy), které by nalezli „univerzální moudrost“, čímž by se stali inspirací pro ostatní a tím položily základy dobrých vztahů – tedy i manželských. Není snad pravdou, že se vztahy mezi lidmi stávají pouhou formalitou, než cenným nástrojem věrné lásky, posílením (zdvojnásobením) síly a víry (mezi mužským a ženským principem). A právě takovéto zamyšlení přináší klokotský oltář.

 

     Naposledy jsem se zahleděl na oltář, nad nímž se zablýskal pětiramenný kříž a pak se vydal dál okolo kostela k malému pahorku, k němuž vede několik starých schodů a nachází se zde jen pár poházených kamenů. Není tam nic zvláštního k vidění, pouze jeden tradiční kříž s důležitým duchovním poselstvím. Když jsem se tak na něj díval a rozjímal, tak jsem si uvědomil, že „Člověk“ na něm má tvar písmene „Y“, které symbolizuje rozhodnutí mezi křesťanskou a pohanskou vírou, a protože se mu to nepovedlo sjednotit a Ježíš chtěl usilovat  o nestrannost mezi vírami, což se mu bohužel nemohlo podařit. Tak muselo dojít k ukřižování a oběti Bohu, což bylo jediné možné důstojné řešení, i když odporující rozumu, aby se však lidstvo snažilo být lepší. Nápis na kříži I.N.R.I. znamená: „Ježíš Nazaretský král židovský“, který svou božskou inspiraci hledal právě ve čtyřech posvátných silách přírody – včetně pátého tajného živlu, a právě toto je skrytý význam nápisu. Kříž se pak stává mocným duchovním nástrojem (zbraní), který je mečem božského rozumu, vědění a moudrosti, což je předpoklad univerzálního poznání našeho světa.

 

     Avšak to ještě nestačí k pochopení tajných mystérií, a proto jsem se vydal dál ke kapli na Dobré vodě vystavěné na léčivém prameni, který prý navracel lidem zrak – a myslím, že i onen vnitřní. Vždyť dnes si už jen málokdo všimne drobných symbolů na oltáři a jeho skrytého poselství. Na kapli se totiž opět nachází obraz Panny Marie, který jsme si už analyzovali. Ovšem s tím rozdílem, že se zde na této malé romantické stavbě nacházejí pouze oblé hrany, což poukazuje na ženskou sílu podvědomí. Ne jako u minulé zastávky kříže, který znamenal mužskou sílu vědomí.

 

     Když jsem se pak malou pěšinkou vydal dál na kopec, z něhož se mi naskytl pohled na město Tábor, tak jsem přemýšlel o nově nalezeném poselství a o novém plánu pro lidstvo. Mayský kalendář zmizel právě 21.12., ale to neznamená, že kalendář nepokračuje, jen je potřeba vytvořit nový a podle pravých zákonů přírody a tajné magie, kterou staří Mistři ukrývaly do symbolů, aby z nich mohl číst pouze ten, kdo se nevydá na špatnou cestu. Myslím, že to jde vytvořit jakýsi plán vodnářského věku, který by inspiroval nás i lidi ve vzdálené budoucnosti. Nic není ztraceno, jen je potřeba znovuobjevit prasílu přírody a vesmíru. Bude však nutné nalézt soulad a mír mezi křesťanskou a pohanskou vírou, a navrátit se k pravému božství, k čemuž je potřebná nestrannost a nezávislost.

 

     Vytáhl jsem opět pentagram, vzpomněl si na tajemnou linii Tábora a ještě jednou si znovu uvědomil, jak je důležitá harmonie mezi mezi čtyřmi silami přírody a opravdu „Ničeho nesmí být příliš!“ Jak se psalo nad vchodem starověké Delfské věštírny – nesmí být příliš mnoho ani hmoty, ani vášně, ani rozumu, ani lásky, ale ani Boha. Jelikož jejich nesoulad uvádí lidský život i svět do chaosu, což je veliké nebezpečí příštího dvojnásobného milénia. Možná o tom už věděla i moudrá antická filozofka Hypatie, a proto se vzdala manželského života a lásky, aby naplnila své poslání. Avšak taková obět někdy opravdu stojí za to, protože díky ní mohla ovlivnit myšlení mnoha lidí, jak ve své době, tak i v budoucnosti a přinášet inspiraci až do dnešních časů.

 

     Uvědomil jsem si, že se letos budu muset vypravit do Řecka, hledat ve starých antických památkách poslední zbytky dávné moudrosti. Netvrdím, že se zde najde cesta ze současné krize, ale možná se právě zde nachází cesta nejen ke svobodě, ale i lidskosti, nestrannosti a návrat k pozemským přírodním hodnotám. Vždyť kdo ví, kam se zatoulal „posvátný střed“ (pupek) světa, díky němuž se proslavilo město Delfy.

 

     A s těmito myšlenkami jsem se zahleděl na Tábor i do 21. století, na jejímž konci se objeví moudrá žena, která se stane Velekněžkou 22. století a objeví tajná mystéria a stříbrný klíč k bráně do Nového věku roku – dne 20. 12. 2112.

 

     Zpracováno v Táboře, dne 21. 1. 2013